Vládne dítě

Když tvůj život ovládá vnitřní dítě...

Tato charakteristika má silně viditelný projev – „potížista / malý tyran“. Jsi zcela závislý, nesamostatný a odevzdaný. Vnitřně trpíš a hroutíš se bez péče a pozornosti. Jsi sebestředný s prvky narcisismu. Jsi „trouble maker“ ochotný upoutat pozornost za každou cenu. Pro získání zájmu uděláš cokoliv. Nevnímáš, co dáváš všanc – co tím ohrožuješ. Doslova žongluješ se svým životem i se životy všech kolem. Tvá touha je neukojitelná. Nic není dost. Jsi hluboce zraněný a opuštěný. Tvoje nezralé mužství odmítá odpovědnost (nedospělé a nezralé dítě). Jsi velmi kreativní v tom, jak formuješ okolí, aby naplnilo tvé deprivace. Trpíš závislostí. Pod tlakem utíkáš nebo mrzneš a odpojuješ se od těla. Následně kolabuješ a jdeš do šoku. Máš protichůdné postoje, kdy nechceš rozhodovat, abys nebyl vidět – neukázat se. Zároveň toužíš po tom ovládat celou situaci. Být šedou eminencí, která ve skrytu tahá za nitky. Tento vnitřní konflikt v tobě vytváří svár – Jsi nasraný na to, co potřebuješ i že to potřebuješ. Konstantně ulpíváš na svém „ale“. Jsi v opozici za každou cenu – slepý rebel. Tak získáváš pozornost.

Nenaplněné potřeby

Kvůli deprivaci je takový muž oslaben. Zároveň bývá vnitřně přesvědčen, že na něm nezáleží. Proto se za sebe nepostaví. Nedá najevo nesouhlas. Vytváří si závislost. Jako by byl pořád přisátý k matčinu prsu. Potřebuje mít pocit bezpečí a stálosti. V extrému si vytváří až autistické rituály, na kterých lpí. Přijme zdánlivě každý požadavek a podvolí se mu. Později ovšem rebeluje. Jako strategii používá systém „nechat to vyhnít“, kdy se vyhýbá kontaktu a nedodržuje domluvené. Nechá se zapírat. Převažující pocit je smutek a opuštění. Tělesně vypadá dětsky, křehce, mladě – mívá „laní pohled“ a propadlý hrudník. Jeho postoj k životu je silně spojen s tělesným deficitem. Neví přesně, co mu chybí. Není se proto schopen naplnit. Ve skutečnosti odmítá sebe a zároveň i to, co potřebuje – „nic není dost“. Proto je vyčerpaný a vyprahlý. Utíká do nemoci nebo spánku, protože baží po pozornosti. Dokáže to vygradovat do kolapsu a zhroucení.

Naplň se sám sebou

Tvůj zdroj leží celou dobu uvnitř. Jedině tam se můžeš nasytit. Opusť iluzi, že to sám nezvládneš. Zplnomocni se a dospěj. Budeš se muset konfrontovat se svým zraněním a citovým strádáním. Jedině tak lze opustit past „velkého dítěte“ (dětské postoje a stavy v dospělém těle). Opustit pocit deprivanta. Udělat to, na co máš alergii – opustit ten kout, do kterého jsi si ze strachu a bolesti zalezl. Při obnově kontaktu se svým vnitřním dítětem se často jako první objeví pocity vzteku a zášti. Je třeba nepolevit a vyčkat, dokud se neobnoví pocit důvěry a bezpečí. To dá prostor pro vyjádření hlubších pocitů, které vztek maskuje a chrání. Objeví se hluboký smutek. Ten potřebuje uznání a prostor pro vyjádření. V tu chvíli ses vydal na cestu k léčení a nápravě… Nicméně téma zraněného vnitřního dítěte nabádá k opatrnosti. Jsou to hluboké rány z minulosti a každý spěch a nešetrnost může napáchat velké škody. Je proto radno si na tuto cestu přizvat dobrého průvodce v podobě terapeuta či skupiny v rámci semináře nebo tréninku. A jak poznáš, že jsi uspěl: „Díváš se na svět očima nezastíněnýma nenávistí,“ jak říká Ashitaka ve filmu Princezna Mononoke.