Sonda do role otce a muže

Četl jsem zajímavý pohled na výzvy role ženy a matky v dnešní moderní době. Zajímalo mě, jak by vypadal pohled na muže. Tak jsem si ho napsal… Pozice otce je znejistělá. Spousta nových nároků a výzev. Muž u porodu. Muž na mateřské. Rozvod a střídavá péče. Patchwork family. Děti v pozdním věku. Muž dnes moc neví, co se sebou. Nezná přesně svoje místo. Málokdy chce být jako jeho otec. Jiné vzory se ale neobjevují. Možná se zhlédl v hledání zlatého telete úspěchu, ale štěstí mu to většinou nepřineslo. Na cestě ho čeká množství překážek.

Stát si v cestě = nedospět

Největší překážkou k nalezení sebe je nedospělé chování. Chlapce nebo jinocha také nepustíš k volantu… Nejprve bude muset dospět. Jakkoliv to možná zní triviálně, spousta dospělých mužů má postoje nedospělých chlapců. Bojí se zodpovědnosti. Nechce závazky. Svobodu si plete se zábavou, hravostí, prospěchářstvím a hledáním kratochvílí. Emoce jsou mu na obtíž. Nikdo mu neukázal, k čemu by mohly být dobré. Jestliže byl ještě navíc vystaven podmínečné lásce a restriktivní výchově, stojí si na koulích. Ztratil kuráž, bojí se jít do života, vztahu či práce naplno. Nejvíc ho zajímá, co může od života získat. Neptá se, co je v něm ani co chce život od něj. K čemu je povolán.

Musím to vydržet = zatvrzení

Potřeba výkonu a neustálé tlaky spolu s nároky vedou ke znecitlivění a otupělosti. Muž hledá svou hodnotu v tom, co dokáže. Takže ji musí neustále obhajovat. Vzniká začarovaný kruh, který vede k další ztrátě citlivosti. Jinak by to nevydržel. Ukázat slabost je prohra. Je potřeba zatnout zuby a prostě to vydržet. Nejsi baba, tak nebul. Odpočinek nepotřebuješ. To zvládneš.

Emoce jsou na obtíž

Jeho emoce mu nejsou známy. Občas se vzteká a někdy se i trochu usměje, ale sám vlastně neví, zda je to v pořádku. Péči o děti většinou přenechává manželce. Doma chce mít hlavně klid. Zasahuje do chodu domácnosti a výchovy většinou, až když to přesahuje a naráží na jeho limity. Bývá pak výbušný. Většinu času je netečný na hranici nezúčastněnosti. Ovšem standardy musí být naplněny. Takže se jezdí v zimě na hory a v létě k moři. Sice je to o nervy, být celý čas s rodinou, ale zase se dospí. Naštěstí tu máme ty náhražky. Svět zábavy a zapomnění v podobě PC her a sociálních sítí. Zde jde trávit nekonečné množství času.

Sex je fajn, ale

Intimně se moc neprojevuje. Otevřenost je mu cizí. Nezná ji a neumí použít. Pokud se stane dalším dítětem v rodině, naruší to i sexualitu. Partnerka se mu stává matkou, což vášně rozhodně nerozdmychává. Libido a touha jsou fuč. Ještěže je tu svět porna. Tam nachází úlevu, když není dost výbojný na to, aby si našel milenku.

Vztah nevztah k tělu

O tělo se moc nestará. Jen když ho zradí a přestane fungovat. Což se děje vždy nevhod. Bolí ho záda, tak chvilku cvičí, ale hned jak si uleví, přestane. Vždyť je tolik dalších úkolů. Bolest se má překonávat a ne s každým prdem běžet k doktorovi. Pokud sportuje, je to téměř vždy neseno výkonem. Kolik uběhnu, kolik ujedu na kole, kolik setů vydržím ve squashi... Strečink je sprosté slovo a relaxace je pro slabochy. Jak říká prof. Kolář: „Hýbeme se málo nebo špatně.“

Makáme…

Práce je hlavně o výkonu. Nejhorší je mix velké ambice spolu s velkým nárokem či očekáváním. Často je to o dřině na hranici workoholismu, která v lepším případě přináší alespoň kariérní růst a zajímavý příjem. Málokdy v ní ovšem najde smysl. Způsob obživy ano. Přepínání se povede k vyčerpání, a když nepoleví, vyhoří. Takoví muži jsou pak rozmrzelí a podráždění víceméně pořád. Časem to může přerůst až do vzteku a zloby.

Pohár hořkosti se plní

Jenže tyhle emoce (vzteku a zloby) přinesou jen úlevu. Ze začátku bude schopen nepouštět je do vztahu a k dětem. Když nezmění postoj, neochrání už ani své nejbližší od své rozmrzelosti a vzteku… A napětí a stres stále roste. Je potřeba si nějak ulevit a vybít se. A tak začne hazardovat za volantem, hádat se kvůli maličkostem. Ti citlivější možná začnou víc pít. Někdo začne hledat štěstí jinde. Najde si drahý koníček nebo milenku. A mezitím množství antidepresiv předepisovaných zdejšími lékaři pacientům vzrostlo za posledních sedm let třikrát…

Jen vztah muže nenaplní

Najít realizaci ve vztahu a v rodině není pro muže východiskem. Vztahy jsou pro něj důležité. Nicméně vize ve smyslu nalezení poslání je pro muže víc než vztahy. Teprve tam se uklidní a najde naplnění. Rodina a vztahy jsou podskupinou velkého obrazu vize = hledání smyslu pro muže.

Obraz muže

Očekávaný obraz muže a otce bývá nechtěný… Má stát pevně, být oporou. Být stabilní a o vše se postarat. Zároveň má být divoký a spontánní. Zábavný a charismatický. A přichází další novodobé nároky v podobě péče o děti. Být u porodu už je minimálně pro městského muže téměř povinnost. Sice moc neví, proč tam je, ale co se dá dělat. Všichni muži kolem tam byli… Naštěstí se mu podařilo se zaměstnat celým cirkusem úkonů. Musí fotit, dělat video, poslat nejpozději do 15 minut všem SMS, či dokonce post na sociální sítě. Přestřihuje pupečník… ale pořád si není moc jistý, k čemu že tam vlastně je. V lepším případě u něj nedojde k retraumatizaci díky regresnímu propojení s jeho vlastním porodem. Každopádně si často odnáší pocit bezmoci a frustrace. Tolik toho chtěl pro svou partnerku/manželku udělat. Pomáhat, ulevit nebo opečovat. Jenže málokdy se jeho představy splní. Muži umí dobře zaměňovat představy za realitu. A stres narůstá.

Už se množí názory, že žena je u miminka zcela a plnohodnotně nahraditelná mužem. Tomu nevěřím ani v případě, kdy dítě není kojeno. Můj pohled je, že do jednoho roku je žena u miminka nezastupitelná

Opravdu ti to stačí?

Dost truchlivý popis. Před časem jsem vystřelil stručnou charakteristiku muže: Chce, aby ho vztah moc nesral. Chce, aby ho práce moc nesrala. A celkově mu nejvíc vyhovuje klid. Obecně věřím, že mužskou přirozeností je zaměření se na JÁ. Co chci Já? Co potřebuji Já? Na rozdíl od žen, kde vnímám převahu toho MY. Ženy jsou více sociální a muži více sobečtí.

Malý tip pro ženy

Pokud se vám na mužově chování nebo činech něco nelíbí, řekněte mu to. Přímo, jasně a na rovinu. Žádná kolekce náznaků, povzdechů ani narážek nebude fungovat. Plus je dobré znát zlatý mužský standard: "Hlavně jednoduše = Nikdy neměň to, co funguje…"

Chceš to jinak? Tak čti

Rád hledám vždy východiska. U mužů je vidím jasně v tom, že bez pocitů to nepůjde. Mysl je dobrý sluha, ale špatný pán. Bude potřeba sestoupit z velínu mysli = hlavy do centra pocitů = srdce. Život není sudoku, nemá řešení. Když chceš opravdu žít, potřebuješ emoce. Bez nich budeš pouze přežívat. Teprve pak si dokážeš vrátit zranitelnost a soucit. Další nástroj, který budeš potřebovat, je jasnost. Dokud si něco reálně a naplno nevyjasníš = nepojmenuješ, nemůžeš to ani začít měnit