K čemu je dobré udělat si osobní inventuru?

Období do začátku jara je vhodné pro bilancování a plánování nového. Období vhodné pro inventuru a hledání vize. Pokud tě téma zajímá, přečti si náš nový text, který vznikl formou rozhovoru. Na otázky kolem inventury se nás ptala naše kamarádka Yasmin.

Yasmin: Když jsem byla malá, chodila jsem často za babičkou, která byla vedoucí obchodu. Pamatuji si, že někdy byl obchod zavřený a na dveřích visel nápis „INVENTURA“. Vevnitř ale panoval čilý ruch. Počítaly a přesouvaly se krabice, kontroloval se jejich obsah… Je vaše osobní inventura taky takovou revizí, co má kdo na skladě?

Vladimír: Rámec je stejný. Inventura je zastavení, nahlédnutí do svého vnitřního světa. Jenom ve dvou dnech není možné projít celý svůj vnitřní sklad. Rozdíl obchodu vůči osobní inventuře je i v tom, že v životě nemáme zdaleka tak jasné vstupy a výstupy. Nevíme, co přesně jsme vnímali a cítili, co to způsobilo v našem dalším jednání a jak jsme se dostali do bodu, kde se nacházíme. Osobní inventura je tedy o dost složitější proces, než spočítat krabice a zjistit, jestli všechno sedí podle tabulek.

Yasmin: Čeho inventuru tedy na semináři děláte? Jak se rozhodujete, co z celého skladu vybrat?

Libor: Na začátku semináře děláme skenování, kde čekáme, co vyvstane. Vždycky se brzy ukáže společné téma skupiny, kterému se pak věnujeme. Dalo by se říct, že zvolíme „regál“, se kterým pak pracujeme. Např. zvolíme oblast vztahů a dále se ptáme: Je ten regál plný, nebo prázdný? Co v tom regálu je na viditelných místech a nejvíce strhává pozornost? Máš vůbec tento regál?

Vladimír: Oblast vztahů, především vztah k sobě samému, je pro mapování svého vnitřního světa nejdůležitější. Spousta mužů řekne, že nejdůležitějším vztahem je pro ně vztah k dětem, k partnerce… O to více tento omyl vzniká u žen, které přisuzují vztahu ke svému partnerovi, dětem a dalším lidem ještě větší váhu. Ve skutečnosti ale všechny další vztahy v životě zrcadlí tento základní vztah člověka k sobě samému.

Yasmin: Inventuru teď nabízíte ve formě online kurzu a děláte také víkendové skupinové semináře na toto téma. V čem je zajímavé udělat si inventuru ve skupině?

Vladimír: Společný záměr zesiluje dopad celé práce. Dostaneš se dál a hlouběji. Otevření muži v takové skupině jsou velkou inspirací pro ostatní. Začnou mluvit a pro mnoho mužů je to šok. Hlavou jim jde: „Aha… Nejsem tak divný… Mohu o tom mluvit. Někdo jiný se také tak cítí. Je to v pořádku.“ Muži se svými kamarády obvykle mluví o věcech velice povrchně. „Tak co vztah? Ále jo…, jde to… Teď to zrovna moc nejde…“. Pohybují se jen na vrcholcích ledovců. Když někdo rozhovor začne jiným způsobem, pomáhá to všem v otevřenosti a uvědomění. V tom je velká síla skupiny.
Dalším přínosem skupiny je to, že se od druhých dozvídáme často i o sobě více, než dokážeme vydolovat sami ze sebe. Když mluvíme o sobě, máme aktivní všechny obrany, jsme ve střehu, bráníme se. Přes druhého se někdy můžete snadněji dostat k sobě. Třeba slyšíme u druhého to, co sami prožíváme. Druhý dokáže také lépe poradit, protože má odstup od situace.

Libor: To třeba zažíváte, když se koukáte na nějaký chytrý sitkom. Máte problém, kterého si nejste vědomi, pak koukáte na komedii, smějete se a dochází vám, že to znáte a můžete si to tak uvědomit.

Yasmin: Proč je vůbec dobré dělat si inventuru?

Vladimír: Život přirovnávám k cestě, která má nějaké směrování. V rámci jakékoli cesty je dobré se zastavit. Jsem správně? Vyhovuje mi to takhle? Chci toto, nebo tamto? Čeho potřebuji více? Spousta lidí o ničem nesní, nedovolují si to. Běží v krysím závodu, nepřetržitém koloběhu akce a nemají čas se ptát: Kde jsou moje sny? Kde mé touhy a vášně? V běžném provozu snadno zapomenu na svůj velký sen. Třeba si to uvědomím, až když už je pozdě.
V ročním výcviku Žij své mužství jsme třeba řešili téma odkazu. Co tady po sobě chcete zanechat? Co tady po vás má zůstat? Všichni účastníci v posledním běhu měli děti, proto jsme po nich chtěli, aby jim napsali dopis. Děti by měly vědět: Pro co jsi žil? Co byly tvé hodnoty? Když to říkáš dítěti, musíš být konkrétní a jednoduchý. To je výzva. Žádné abstrakce typu, jak ctíš lásku a moudrost, nikoho nezajímají. Důležité jsou činy a to, co skutečně děláš.

Yasmin: Takže výstupem inventury je jakási revize hodnot? Orientace v tom, co je důležité?

Libor: Když si dělám daňové přiznání ve firmě, je to jasné… Sčítám a odčítám čísla a něco konkrétního mi vyjde. Při osobní inventuře je ale pro muže velice obtížné si přiznat, že jsou v nějaké oblasti svého života v mínusu. Třeba v oblasti vztahů nebo v oblasti zdraví… Namlouvají si, že to vlastně vůbec není tak špatné… Že soused to má ještě horší...
Když už vidím, že je to špatné, tak si automaticky kladu otázku, co s tím udělám. Ale dostat se do tohoto bodu je už vlastně dost obtížné. Uvědomit si, že jsem v záporných číslech je nepříjemné, a většina mužů se tomu vyhýbá. Přitom to skoro stačí k tomu, aby mohl něco změnit.

Yasmin: Můžete být ještě konkrétnější? Co když se třeba muž chce podívat na oblast své práce. Třeba si položí otázku, jestli ho jeho práce skutečně baví…

Vladimír: To se ale ptáš už na hodně pokročilé úrovni. Většina mužů si takhle otázku neklade. V práci řeší jen to, jestli jim dává dostatečný status a jestli dost vydělávají. To, jestli je práce baví, jestli jim dává, či bere energii, to jsou už pokročilé otázky.

Libor: Často se jim totiž vůbec nelíbí odpověď a tak se radši neptají. „Nadzvednout koberec“ chce odvahu. A když už ho jednou nadzvedneš a vidíš, že je pod ním bordel, pak už to úplně nejde, tvářit se, že tam nic není. A co kdyby pod kobercem byl ještě větší bordel, než si myslíš? S takovou předtuchou spousta lidí radši zdvižení koberce oddaluje.

Vladimír: Vezmi si jiný příklad. Muž třeba tvrdí, že chce mít otevřené, láskyplné a hluboké vztahy s lidmi kolem sebe. Pak se kolem sebe porozhlídne a zjišťuje, že se stýká s lidmi, kterým jde jen o prospěch či prestiž, nebo o nic. Zjišťuje, že jeho vztahy jsou plytké. A den má jen 24 hodin, a když udělá 10 plytkých setkání, tak už mu nezbude čas ani energie na tu otevřenost a hloubku…
Zkrátka si musíš říct, jak to v různých oblastech doopravdy máš. Nelhat si do kapsy a neoddalovat řešení. O tom je mužská inventura. Takové zmapování svého života pak může být dobrým východiskem pro hledání vize a třeba i pro větší životní změnu, kterou můžeme podpořit v ročním mužském výcviku.

Yasmin: Co inventura pro ženy? Myslíte si, že má zastavení a bilance pro život ženy stejný význam, jako přisuzujete mužské inventuře?

Libor: Principy jsou identické. Bilance se hodí stejně dobře pro muže jako pro ženy. Hlavní ženské specifikum vidíme v tom, že péče a výchova dětí je většinou na ženě. Tudíž nemá tolik prostoru na to se ptát, co by chtěla udělat se svým životem. Proto se ženy pravidelně začínají touto otázkou zaobírat, až když potomci odrostou nebo vyletí z hnízda. Žena se díky mateřství umí snáz a lépe napojit na druhé = vnímat jejich potřeby. Daní, kterou za to platí, bývá to, že zapomíná na sebe a své potřeby.

Vladimír: Primárně se sice zaměřujeme na muže. Nicméně nově je zde velice jednoduchá možnost, jak si udělat inventuru v páru, nebo ji nabídnout partnerovi jako možnost zastavenísebereflexe a prozkoumání toho, jak se mu ve vztahu i v životě vede. Udělat si jasno. Inventuru online si můžete udělat i v páru, celé vám to zabere 2 týdny.