Vláda vnitřního muže

„Neuhnu, neustoupím a nepodlehnu, to raději zemřu.“ (soubor mužských kvalit, potřeb a vlastností)

Když tvůj život ovládá vnitřní muž: Nedáváš najevo pocity kromě vzteku, jde o škálu od popudlivosti až po výbuchy hněvu. Tvé heslo je: „Boj vždy. Výzva přijata.“ Jsi tvrdý muž, necitlivý k sobě i ke světu. Tvoje hlavní potřeba je vše kontrolovat. Nesneseš podmiňování ani omezování. Vždy trváš na nezávislosti.

Máš omezenou míru sebereflexe díky černobílému pohledu na svět. Upřednostňuješ jednoduchost a pragmatičnost. Máš rigidní postoje – jsi nepružný ve své mysli, i v těle. „Platí jen má pravda.“ Jsi nezmar bez znalosti svých limitů. Inklinuješ k falešné hrdosti/pýše. Pokora je pro tebe nepřípustná, vnímáš ji jako omezení. Pokoření bereš jako prohru a ponížení. Tvá zásadní hodnota či spíše konstanta je: podávat výkon a uspět. Jsi zvyklý situace řešit silou, své okolí válcovat nebo manipulovat.

Jsi netrpělivý a okamžitě reaguješ. Tvé rozhodovací vzorce jsou automatické. Díky tomu se často chováš neadekvátně – chodíš s kanónem na vrabce. Tvé možnosti empatie a intuice jsou mizivé. Bagatelizuješ vlastní nezdary díky iluzi nezdolnosti. Nevědomě toužíš po přijetí a uznání. Tvé postoje rostou z pocitu zrady, kterou už nikdy nechceš zažít. Zrada mívá více podob: mezi obvyklé patří rivalita s otcem, kdy s ním bojuješ o přízeň matky. Další bývá sourozenecká rivalita. I proto popíráš veškeré limity a vytváříš si vztahy z pozice kontroly, moci a síly. Jdeš přes mrtvoly. Nemůžeš si přiznat pocity: Měl bys pak pocit viny. Jde o popírání. Víš, že ubližuješ a jsi bezcitný.

A přitom to vypadalo všechno tak krásně…

Zvnějšku vypadá vše ideálně. Vzhled, kariéra, vztahy, zdraví… Tyto muže často provází úspěch. Snadno a rychle dosahují cílů. Vytváří obraz velkého života. Jenže uvnitř se začne hlásit o slovo prázdnota, frustrace, pocit vlastní nedostatečnosti a odcizení. Je tu překážka - nejsou spojeni se svými pocity. Dříve nebo později je začnou trápit vztahy (rozchody, rozvody a život single) nebo zdraví (vyčerpání, vyhoření, úrazy a nemoci). Octnou se na křižovatce. Zde mohou buď nadále ignorovat své pocity za cenu stále většího znecitlivění, nebo jim dojde energie na další útěk a dostihne je bezmoc. Nepřijde jim běžné řešit sebe. Jsou navyklí upírat pozornost mimo sebe. Jsou tak zaměstnáni vší tou kontrolou, že dokud se jim iluze nezhroutí, problém neuvidí. Teprve pak si dokáží přiznat, že jsou v nouzi, a požádat o pomoc. To je první krok k nápravě.

Náprava je cestou k sobě

Hlavní výzvou je pustit kontrolu. Nejít vždy a hned do akce. Neurčovat dynamiku dění za každou cenu. Netrvat na tom. Není snadné si to přiznat. Nápomocné otázky mohu být: Jaký život vedu? Jaké mám vztahy? Co mě žene? Kdy jsem naposledy cítil radost? Bez nárůstu pasivity a pozornosti vůči tomu, co prožívám, se nic nezmění. Jde o to pocitům čelit = prožívání, nikoliv je řešit = potlačení. To povede k obnově respektu k vlastním limitům a postupnému návratu zranitelnosti a citlivosti. Překážkou bývá, že jako první se objevují pocity vzteku, viny a selhání, kterým je nesnadné čelit.

Kudy z toho ven

Cesta za změnou je autonomní jen do určité míry. Zaprvé to není typické téma k hovoru mezi muži u piva nebo na horské túře. A zadruhé má tento postoj pravidelně dost hluboké kořeny – de/formující zážitky. A to jsou místa, kam je lépe se vydat za doprovodu zkušeného průvodce. Naštěstí je dnes dostatek možností, kde se setkat s muži, kteří se rozhodli věnovat sebepoznání… Pokud se rozhodneš, tak vždy začínáš inventurou. Chceš-li se ujistit, k jakému typu mužů patříš, tak se zeptej nebo rovnou přijď na nějakou naši akci.