Individualismus versus práce ve skupině

Žádná věc sama o sobě není špatná ani dobrá. Důležitý je postoj, který k ní máme. Postoj určuje to, kam upřu svou pozornost a tím i náboj. Už 12 let se věnujeme práci na poli mužského sebepoznání právě ve skupině a teď připravujeme pětidenní program pro mužeMužská inventura / AUM / Obnova sil (3 zastavení: mysl / emoce / tělo). A proto nebudeme zatracovat postoj individualisty nebo samotáře, ale upozorníme na rizika, která z toho plynou. Současně poukážeme na výhody spolupráce ve skupině.

Jdeme tím i proti současným trendům, které vyzdvihují individualismus a sebeprosazení nade vše. Jde o to najít rovnováhu. Jelikož teď trend převažuje směrem k individualismu, považujeme za více než vhodné znovu objevit prospěch práce v týmu. Za nás je to tak, že týmovost je obnovení přirozeného nastavení.

Muž = individualista?


I když doba se tváří, že individualismus je výhra, tak ve skutečnosti vede mnohdy k osamění a ztrátě smyslu. Peníze tě nezahřejí. Úspěch a kariéra ti nevytvoří bezpečí ani kvalitní vztahy.
Tradiční společenství jsou o spolupráci. Ne nadarmo se říká, že „víc hlav víc ví.“ Najdi oporu i inspiraci díky společnému záměru. Obnov vědomí síly přátelství a vzájemnosti. Nalezni klid a uvědomění skrze vystoupení z dramat a naléhavosti vlastního příběhu. Získej možnost uvidět se jasně v příběhu někoho jiného, a to díky odstupu, který ti to dává. Z naší zkušenosti víme, že práce ve skupině má potenciál urychlovače a katalyzátoru při hledání svého východiska pro změnu.

Cesta hrdiny praví jasně, že je jedno, co a jak velkého vykonáš. Jako v pohádkách, kde se hrdina vydá do světa na zkušenou, jeho cesta získá smysl teprve tehdy, když se s tou zkušeností vrátí domů a využije to ve prospěch rodiny, společentství či komunity. Pokud se nevrátíš zpět domů, odkud jsi vzešel, přijde to nazmar.

Předsudky vůči týmové práci?


Než se podíváme na klady týmovosti či spolupráce ve skupině, nejprve se zaměřme na překážky a odpory. Vnější projev neukazuje na příčinu. Je jejím důsledkem.


DŮSLEDEK / PŘÍČINA (většinou jedna z mnoha):

  • to zvládnu sám a lépe / strach ze selhání
  • nechci se odhalovat před druhými / strach z odmítnutí
  • chci vše (výsledek), jen pro sebe tj. nedělím se, sám nemám dost / pocit nedostatku a ohrožení
  • potřebuji mít vše pod kontrolou / strach z újmy
  • neustále se s ostatními porovnávám a soutěžím nebo nechci být zase porovnáván /
  • nechci se dělit o pozornost lektora / pocit nedostatku i nedostatečnosti
  • stydím se před druhými / pocit méněcennosti
  • musím to zvládnout sám, říci si o pomoc je nemužné /nechci projevit slabost, selhal bych

nechci znát skutečný stav nitra svých přátel, cizí problémy mně ohrožují, ztrácím iluze o sobě i druhých / strach se konfrontovat s realitou a opravdu vnímat, jak se mi daří v životě

Strachuji se o svou hodnotu


Týmovost x rivalita: to je ve skutečnosti téma sebehodnoty. Lidé soutěživí a zaměření na výkon jsou často naučeni, že ocenění a pochvala nikdy nepřijde sama od sebe. Věří, že si ji musí zasloužit. Teprve pak budou milováni, přijati a ctěni. Moje hodnota leží venku, v tom, co dokážu. Kdo se porovnává s ostatními, nevidí, nepřijal a neuznal vlastní talenty.
Hlavním rizikem postoje vše zvládnu sám je, že hřbitovy jsou plné mužských „hrdinů“. Těch, co si nedovolili říci o pomoc, nikdy neukázali slabost, natož aby ji sdíleli. Také jsme za ta léta nepotkali ani jednoho muže, který řekl, že je šťastný a současně měl narušený vztah s otcem. Objevovaly se spíš hojně výčitky, křivdy či zloba na jeho adresu.
Rodina už často nehraje velkou roli. Děda umřel a babička je dobrá leda na pohlídání vnoučat. Jít si k prarodičům pro radu zní téměř absurdně. U rodičů už to někdy lze, ale rozhodně ne tolik, jako bývalo dříve zvykem. Navíc dnešní doba plná řevnivosti a individualismu se tváří, že po staletí udržovaná společenství a sounáležitost je přežitek. Poprvé v dějinách se synové zdánlivě nemají co naučit od otců a dědů. Víra, řemeslo ani grunt se už nikomu nepředávají. Přitom díky tomu, že stojím na ramenou svých předků (mám je jako oporu), jsem blíž sobě i Bohu.


Setkáváme se s muži, kteří si dřinou vydobyli statky, pozice a prestiž, ale nejpozději kolem padesátky zjistí, že jsou sami. Prázdní, frustrovaní a nenaplnění. William Blake to popisuje přesně: „…muž teprve v 50 letech zjistí, že ten žebřík, po kterém celý život šplhal, je opřen o špatnou zeď.“ Hledání „zdi“ je analogii hledání vize – smyslu života. Toho, kam směřuji a jaké mám hodnoty. Vize je něco, o co se mohu pevně opřít.
Naproti tomu ženy jsou stále více semknuté dohromady. Udržují vzájemnost. Jsou si nápomocné. Sdružují se. Toto se projevuje i v oblasti zdraví. Je statisticky doloženo, že žena vyhledá lékaře dřív. To souvisí i s tím, že jejich perioda je po téměř 3 dekády nutí vnímat tělo. Muži tělo a s ním spojené pocity odmítají. Žijí v iluzi, že jen výkon je jejich hodnota. Ve jménu toho se zatvrzují a stávají se bezcitnými.

Kdo jsme a co děláme?

Vždy je dobré se představit. Dát o sobě vědět. Zároveň je v tom i výzva - mluvit o sobě. Říci, kdo jsem a jak se vidím. A jelikož nevěřím, že lze vědět, kam jdu bez toho, aniž bych také věděl odkud, tak je zde i zmínka o našem učiteli...

Individualismus versus práce ve skupině

Co je lepší? Makat na sobě sám nebo se připojit ke skupině, která jde stejným směrem? Žádná věc sama o sobě není špatná ani dobrá. Důležitý je postoj, který k ní máme. Postoj určuje to, kam upřu svou pozornost a tím i náboj.

Našim (namítajícím) mužům

Mužské sebepoznání, spiritualita. Seberozvoj pro muže. Vědomé mužství. Hledání mužské role. Kruh mužů. Vnitřní muž. Mužské archetypy… Pro mnohé muže abstraktní pojmy. Často provázeny pochybnostmi, odporem až pohrdáním

Nikdo nevládne

Apatický muž chce klid a přežívání. Celkové potlačení všech vnitřních podosobností.

Vládne dítě

Nezralý muž si hraje a prchá před odpovědností

Vládne tandem žena a dítě

Jsi jemný a citlivý muž, empatický, naslouchající a zachraňující. Tvoje bezpečí a pohodlí je vždy na prvním místě.